Další rok před námi, další výlet za námi. Tentokrát jsme se díky mému tátovi podívali do Jordánska. Musím se přiznat, že při první zmínce o této arabské zemi jsem vůbec nevěděla, co se v ní nachází. Po konzultaci s Mr. Googlem jsem zjistila, že Jordánsko má mnoho zajímavých míst - například nejníže položené místo, jež je veřejně dostupné, nebo skalní město Petra, které se v roce 2007 zařadila mezi nové Divy světa.
Pan domácí
Měli jsme štěstí na ubytování, které jsme našli na Bookingu. Náš pan domácí patřil mezi vřelé hostitele, kteří se o své hosty neustále starají. Dokonce obdržel speciální ocenění za své chování a obětavost. Ve svých 21 apartmánech ubytoval již přes 80 národností. Každý den vítá nové hosty a loučí se s odjíždějícími.
Hned první večer nás vzal do centra a naučil pár základních pravidel:
- V Jordánsku se neříká “ne” nabízenému jídlu (nebylo třeba odmítat, všechno nám chutnalo).
- Turisté si nemusí kupovat lokální sim kartu, protože místní jim kdykoliv rádi zapůjčí mobil, nebo jim pomohou jiným způsobem (nezkoušeli jsme).
- Přecházet silnici se dá kdekoliv a kdykoliv (bohužel jsme museli vyzkoušet hned několikrát).
- Dopravní značky jsou hlavně na okrasu (místní si opravdu jezdili, jak chtěli, ale nikdy jsme neviděli nehodu, a ani jsme nikdy nebyli ohroženi jiným vozem).
- Poutat se v autě není potřeba (my se však poutali).
- Jordánsko má málo vody. Z toho důvodu nás poprosil, abychom vodou zbytečně neplýtvali a nechali si koupel do Prahy.
- Nejlepší jídlo je vždy na oběd, na večeři už se nic čerstvého nepřipravuje (nám ale chutnalo vždycky).
Pan domácí nás ještě v den našeho příjezdu provedl centrem hlavního města a vzal nás do místní restaurace na tradiční jídlo (hummus, chlebové placky, skvělé jehněčí, kuřecí a kebab). Číšník ani neuměl anglicky, ale památeční fotku si s námi udělat musel (na následující fotce jsme s panem domácím). Cena večeře nám udělala radost, platili jsme jenom 330 Kč (ani jsme všechno nedojedli).
Jordánsko sice trpí nedostatkem vody, ale zeleninu a ovoce mají prvotřídní. Zašli jsme se podívat na místní tržiště, které se krásnými surovinami jenom hemžilo. Prodavači nám nic nenutili. To se nám na místních velice líbilo. Pokud jsme projevili nezájem, nepřemlouvali nás.
Po vydatné večeři přišel čas i na dezert. Jordánsko cukrem rozhodně nešetří. Pokud si objednáte čaj nebo tureckou kávu, automaticky do něj obsluha přidá cukr. Dali jsme si "koláč" plněný sýrem. Chuťově nám to připomínalo smažený sýr (akorát nasladko).
Další ráno jsme byli pozváni na snídani do domu pana domácího. Svůj domov si vybudoval podle svého a patřičně se jím chlubil. Před mnoha lety studoval na Oxfordu architekturu a sebevědomí mu rozhodně nechybělo. Ukazoval nám vchodové dřevěné dveře, které si nechal vyrobit. Jeho paní nám připravila výborný hummus, chlebové placky, falafel a černý čaj s mátou (jednalo se o typickou jordánskou snídani). Moje sestřička si raději dala místní cereálie s mlékem, ale sama pak přiznala, že to byla chyba (asi to mělo do Nesquiku daleko).
Ammán
Druhý den po příjezdu nás čekala návštěva hlavního města Ammánu. Po snídani u pana domácího jsme pěšky vyrazili směrem k pevnosti (Amman Citadel). Počasí bylo na jedničku - sluníčko svítilo celý den a dokonce si někteří z nás sundali bundy. Místní si nás občas prohlíželi, ale nejednalo se o nic nepříjemného. Turisté přináší Jordánsku mnoho peněz, ale leden se nepovažuje za hlavní sezónu (nedokážu si představit, jaké zde v létě musí být vedro). Centrum města se dá zvládnout za jeden den, protože je malé. MHD se zde moc nevyužívá, protože nepatří mezi spolehlivý způsob přepravy. Taxíky jsou mnohem lepším nápadem.
Místní turecká káva nás překvapila. Kávu tolik nepiji, ale tahle si mne získala svojí podivnou a sladkou chutí.
Ulice Ammánu nepatří mezi nejčistší. Pan domácí nás varoval, ať nečekáme "evropský" standart. Upřímně mi to ani nevadilo, člověk si rychle zvykne. K tomuto světu to nějak tak patří.
V obchůdku s kořením a sušeným ovocem jsme pár minut strávili. Luky musel ochutnat všechno, aby domů přivezl nejlepší kousky.
Petra
Každý, kdo přijede do Jordánska, musí navštívit skalní město jménem Petra. Určitě jste všichni viděli alespoň jednu fotografii z tohoto neuvěřitelného místa. Moc jsme si od toho neslibovali, abychom nebyli zklamaní. A rozhodně nebyli! Bylo to mnohem lepší, než to, co říkal internet.
Naštěstí nás pan domácí přemluvil na zapůjčení auta namísto tříhodinové cesty místním autobusem (jak už jsem zmiňovala, veřejná doprava není v Jordánsku moc spolehlivá...to asi jenom u nás).
Vstup do celého areálu není samozřejmě zadarmo. Cena celodenní vstupenky činí 1600 Kč za jednu osobu. Není to málo, ale rozhodně se jedná o životní zážitek. My jsme si před příjezdem do země zakoupili Jordan pass (za 2000 Kč), který zahrnoval víza, vstupy do hlavních památek v Ammánu a Petru, takže jsme tím výrazně ušetřili. Turistů moc nebylo, takže jsem mohla pořídit skvělé fotky. Teplota se během dne vyšplhala až ke 20 stupňům (chodili jsme v tričku). V létě tady musí být na umření.
V Petře jsme strávili nádherných šest hodin. Celá trasa měla 12 kilometrů a 900 schodů. Zastavovali jsme na každém rohu a fotili každý kámen (večer jsem smazala přes 600 fotek).
Jediné co se mi nelíbilo, bylo zacházení s oslíky, kteří sloužili, jako dopravní prostředek pro líné turisty, nebo jako nosiči těžkého nákladu. Údajně se ke zvířatům chovají již lépe, ale i tak jsem lidi, jenž se nechali povozit, proklínala.
Během cesty Petrou jsme naráželi na místní prodejce, kteří snad v areálu musejí i žít (jejich prodejní stánky tak vypadaly). Nabízeli nám ručně vyrobené suvenýry, jenž jsme s úsměvem odmítali. Pouze jednou jsem podlehla a zakoupila si roztomilé (samozřejmě ručně dělané) misky. Těším se, až si do nich nasypu oříšky a budu návštěvám vyprávět, kde jsem je sehnala.
Mrtvé moře
Jordánsko má přístup k Mrtvému moři, které se také řadí mezi TOP místa, jenž by měl člověk navštívit. Sluníčko se sice během dne neukázalo, ale zima nebyla. Cesta autem trvala z hlavního města pouze hodinu. Dokonce jsme jeli nedaleko od hranic s Izraelí. Prostředí kolem Mrtvého moře nás trochu zklamalo. Čekali jsme malé městečko, promenádu a krásné pláže. Místo toho na nás čekalo pouze pět luxusních hotelů (Hilton, Marriot atd.) a jedna veřejná pláž. I přes ne příliš valné recenze jsme na pláž (Amman beach) zamířili a zaplatili přehnané vstupné. Bohužel jsme byli zklamáni přesně tak, jak někteří na internetu psali. Na pláži byli pouze místní a nikdo se nekoupal. Necítili jsme se příliš komfortně, protože bychom byli jediní blázni koupající se v lednu. Navíc se nám, holkám, ani nechtělo převlékat do bikin, protože místní kultura je přece jen na odhalená těla trochu háklivá. Z toho důvodu jsme odešli a zamířili do jednoho z hotelů. Ty byly obehnány vysokými ploty, ale turisty na vykoupaní v Mrtvém moři za nemalý poplatek přijímali.
Přístup do vody byl pohodlný. V hotelu jsme dostali obrovské osušky a mohli využít šatny a sprchy. Mrtvé moře bylo teplé a opravdu velice slané. Četla jsem o jezeru již dříve, ale stejně mne šokovalo, že se v něm opravdu nedá kvůli jeho salinitě plavat. Užívali jsme si nadnášející vlastnosti slané vody a také čínských turistů, kteří si nás pobaveně fotili, protože se sami koupat nechtěli. S Lukym jsme se ještě pomazali bahnem, které má údajně léčivé účinky. Možná tento zážitek nepatří mezi nejlevnější (vstup na hotelovou pláž byl přibližně za 850 Kč na osobu), ale rozhodně za to stál. Návštěvu veřejné pláže rozhodně nedoporučujeme.
Poslední večer jsme narazili na místní pekárnu, ve které jsme objevili výborné sladké pečivo. Prodavač sice neuměl anglicky, ale jeden ze zákazníků nám vysvětlil, kde co mají. Nabrali jsme si pár zajímavých kousků za malé peníze a ještě ten večer je snědli.
Náhodné střípky
Jordánsko bylo plné zajímavých lidí, koutů a jídla. Uspořádali jsme "soutěž" o nejlepší fotku. Na závěr proto přikládám své cenné kousky.
Místní často žijí v rozpadlých domech a stanech, což nám přijde šílené. Říkáme si, že nebudou moc spokojení se svými životy, ale nejspíše se mýlíme. Jsou zvyklí a hlavně rádi za to, co mají. Jenom my si často stěžujeme, že se něco nedaří a nefunguje. Ani si asi neuvědomujeme, jaké štěstí máme, že nám všude teče pitná voda a splachuje záchod.
Velice mne Jordánsko překvapilo. Neměli bychom ho házet do jednoho pytle se zeměmi, ve kterých jsou v dnešní době války a nepokoje. Jedná se o neutrální zemi se stabilní vládou. Před odjezdem jsem si zjišťovala mnoho věcí ohledně bezpečnosti. Nakonec se ukázalo, že obavy byly zbytečné.
Anet
